Znovuoživlí Faith No More se vrátili z hudebního záhrobí s pořádnou show

Datum vydání: 21.08.2009 17:00

Když Faith No More oficiálně oznámili, že se znovu dají dohromady ve své nejlegendárnější podobě, nemálo fanouškům rockové srdce radostí zaplesalo. Rozjaření radostí, nebo snad nadupaní energií odcházeli i diváci z pražského koncertu, který se uskutečnil 17. srpna 2009 v TESLA ARENĚ.

V záři červené výzdoby vystoupil i americký předskokan, skupina Firewater. Ačkoliv jejich hudba je téměř na druhém konci hudební škály od Faith No More, diváci jejich kombinace world music se vším možným přijali s nadšením.

Do samotného zahájení hlavní hvězdy večera se tu a tam objevila volná místa, avšak se samotným začátkem se zaplnilo i to poslední nejmenší místečko v hale. Stálo se i na schodech a nutno podotknout, že již dlouho na žádném koncertě v Holešovicích nebylo tak našlapáno jako právě na Faith No More.

I když se v tvorbě kapely setkáme i s pomalými písněmi, jejich hudba se vyznačuje spíše drsnějšími rockovými riffy, které obohacují prvky jazzu, hip hopu nebo metalu. A právě pomalou písní začal i celý velký návrat Faith No More na scénu. Bouřlivé přijetí fanoušků společně s baladou Reunited od kapely Peaches & Herb dodávalo velkolepému začátku trochu komický nádech. Před zraky fanoušků se objevila pětice chlapíků v upravených oblecích ve formaci Mike Patton, Mike Bordin, Roddy Bottum, Bill Gould a Jon Hudson, kteří s další písní rozjeli nářez jim podobný.

Hlavní persona Mike Patton oblečený celý v červeném a opírající se o černou hůl dokázal celou show jaksepatří zahájit. Skladba From Out Of Nowhere poprvé pořádně rozehřála obecenstvo a pěkně rozžhavila světla. Zběsilé světelné orgie doprovázely snad všechny ostřejší skladby. Společně s neuvěřitelnými polohami hlasu, které zpěvák ze sebe vydával, z celé této podívané běhal až mráz po zádech.

Setlist celého koncertu byl perfektně sestaven tak, aby vždy po rozdováděném songu následoval nějaký pomalejší. Mezi takové přechody patřila třeba dvojice songů Evidence a Suprise! You’re Dead nebo Easy a Midlife Crisis. Mike Patton navzdory všem hlasovým výjevům, po kterých byste čekali, že týden nebude mluvit, dokázal bez problému vyzpívat tyto pomalé skladby, v nichž jsou hlasové indispozice velkou měrou znát.

Celé vystoupení Faith No More se neslo v duchu, s jakým opustili před lety hudební scénu. Tím byly mnohé kontrasty, které dávaly vzpomenout, proč měla kapela různé přívlastky jako provokatérská, výstřední nebo nespoutaná. Ať už tomu bylo uhlazené oblečení, v němž všichni členové na pódiu řádili jako o život nebo Pattonovy akrobacie s mikrofonem. Ten by kvůli vyloudění toho nejprapodivnějšího lidského tónu byl snad schopen i spolknout mikrofon. Hudebním výstřelkem byla i kombinace hitu Poker Face od současného pop idolu Lady GaGa, s nímž Mike Patton navázal na jejich stařičký song Chinese Arithmetic.

Za neuvěřitelného vedra a vydýchaného vzduchu bylo takřka nemožné, aby publikum přijalo kapelu jinak než bouřlivě. Na vlažné reakce zde místo nebylo. Vrcholem se stal set písní zahájený baladou Easy. Po něžném pohupování za doprovodu klavírního podkresu Roddyho Bottuma a lahodných kytarových sól Jona Hudsona se na diváky dostala emocionální sprška v podobě songu Midlife Crisis. Při něm si procvičili hlasivky i mnozí fanoušci, kteří nevěděli, že následující píseň je rozohní ještě víc. Na řadu přišla průlomová píseň Epic, jež uvedla Faith No More do širokého hudebního podvědomí.

I když své zdánlivě nejzvučnější songy kapela zařadila téměř doprostřed svého vystoupení, koncertu to na plynulosti neubralo. Základní část večera ukončila skladba Just A Man. Avšak lačný několikatisícový dav uspokojily ještě tři další přídavky. V tom jednom si Patton hrál se svým hlasem natolik, až diváci nepoznali, že je konec písně. Avšak na celé show to byla vada pouze kosmetická.

Faith No More se Praze ukázali jako nestárnoucí šílení muzikanti, které fanoušci milují. Když bychom chtěli, své mouchy bychom na vystoupení našli, ale i tak si troufnu říci, že jejich koncert patřil v našich končinách k jedněm z nejpovedenějších v rockové sféře. Teď už je jenom na samotné skupině, co vykouzlí dál se svou budoucností. Jestli vyčerpá slávu, ze svých dřívějších časů a znovu se umlčí nebo se pokusí znovu rozjet i vlastní tvorbu.

Martin Černý, www.tesla-arena.cz