Kryštof 2010 – nejen hudební vystoupení

Datum vydání: 01.03.2010 09:00

Davy lidí před Tesla Arénou napovídají, že nepůjde jen o obyčejný koncert kapely Kryštof. Jde o něco víc – skupina slaví svých 15 let existence, nové album Jeviště a zlatou desku tohoto alba.

Tesla Arena byla fanoušky obklopena již celkem brzo a už kolem půl osmé byla poměrně slušně naplněna. Pohodovou předkoncertní atmosféru narušovaly epilepticky blikající laserové nápisy hlavního sponzora tour. Kdyby nebyla slyšet podkresová hudba (Billy talent) , klidně by si mohl kdokoliv myslet, že se ocitnul na akci nějakých disko-diskžokejů … No, nevadí – kazit si tímto náladu by bylo více než zbytečné. Ale jistý pocit úlevy se přecejen dostavil ve chvíli, kdy vše neuroticky blikající pohaslo a na scénu se dostavil Xyndl X s doprovodem na bicí, basu a dechy.

Vskutku vhodně zvolený interpret k hlavním hvězdám. Hned po příchodu na jeviště ho vítaly povzbuzujicí reakce, které „utřel“ zvoláním ve smyslu „co řvete, na nás jste přece nepřišli“ . Což mohlo vyznít trochu arogantně, ale ve skutečnosti se jednalo o přátelské rýpnutí, po kterém hned následovala první píseň – Dysgrafik. Charakteristické spojení rapu a folku, které se nese na vlnách bluesového přístupu jak k textům, tak k hudbě samotné pokračovalo další skladbou „Styky“ . Ondřej Ládek (zpěvák) dále nezůstával jen u svého posledního alba „Návod na čtení manuálu“ , ale zaznělo i pár písní dalších. Skladeb jako takových bylo celkem 7, během kterých ještě laškoval s diváky. Například poděkováním „ všem podplaceným juchajícím fanouškům“. Zda i v tomto případě byl 100% ironický si netroufám tvrdit …

Ale – komunikace s davem probíhala i skrz písně jako takové. Hrál si se zpěvem a v poslední skladbě Anděl dokonce i sólem na kytaru předvedl, že není jen folkovým brnkačem. Co se týče světelné podpory vystoupení, bylo téměř nulové, jak často u předskokanů bývá. Nevadí, Xyndl X nezastínil svým vystoupením to, co se později odehrálo, ale nenudil a pobavil.

Nastala chvíle pro přestávku, ta se mírně protáhla a tím dala gradovat už tak patrné nedočkavosti přítomných. Tajemné cinkání a brnkání v potemělé aréně se po chvíli proměnilo v konkrétní hudební nástroje s čímž se rozsvítila nejen fialovo-růžová světla a píseň Jeviště odstartovala letošní turné. Nejdříve hráli hudebníci skryti za oponou a díky podsvícení byly vidět jen jejich siluety. To naštěstí nevydrželo dlouho a po chvíli byla kapela vidět v celé její kráse. Znovu se rozezněl potlesk a nadšení. Bez delších průtahů navazuje skladba „Sedmilhář“ a za ní „Plán“ .

Poté následuje menší přerušení a předání zleté desky alba Jeviště do rukou frontmana kapely – Richarda Krajča . Toto hudební přerušení však mělo ještě jiný účel než sdělit úspěšnou cestu prodeje alba až k desce platinové. Mezitím, co na pódiu zněla nadšená a pochvalná slova, se hudebníci spravující dechovou složku hudby přesunuli na tribunu mezi diváky, kde se následně sólově představili a takto originálně začali hrát píseň „FantomSKA“.

Sice jako-by veselá, ale přesto melancholicko-zasněná píseň. Charakteristické spojení pro „Kryštofy“ . Spolu s poetickou lyrikou, která se většinu času táhne jakoby odnikud nikam, ale na vlně jednotlivých příměrů, které mají náladu samy o sobě. Takto by se dala popsat většina písní. Ale od obecného, zpět ke konkrétnímu.

Během další skladby „Lampion“ se zdvihá veliká opona a nad hudebníky se objevuje ohromné plátno, které je chvilku potom využito na promítání fotek, které zobrazují patnácti-letou historii kapely, spolu s texty a daty jejich významných událostí. Není náhodou, že je to za zvuků prvního významného hitu „Lolita“ .

Lidé sice jásají, ale více mezi písněmi, než že by výrazněji reagovali během nich. Na druhou stranu, produkce ještě není ani ve své půli…

Nedá se říci, že by gradovala, ale udržuje si svůj jistý standard jak při písních z předešlích alb, tak u písní nových. Veliký ohlas zejména vyvolává „OstravSKA“ . Jméno, které opět dává tušit, že píseň bude našláplejší a nejspíše i veselá. A tyto předpoklady na albu splňuje. Na živo taktéž, ale s tím rozdílem, že zábavné intermezzo, při kterém kapela volá „ostravského barda“ Nohavicu, je o něco delší a okořeněné o reklamu na hlavního sponzora koncertu… Sice je z hlediště slyšet smích a nadšení, ovšem kdyby existovala přiměřená zvuková reakce na pocit rozoruplnosti, určitě by se ji dalo také zaslechnout.

Ale, koncert pokračuje. Plátno rozšiřuje svou funkci a funguje jako prostor pro pohyblivé obrázky. Někdy akčnější, někdy klidnější, ale vždy vybrané ke konkrétní skladbě. Hudebníci tu a tam vycházejí vstříc divákům na dvou rampách vedoucích od jeviště. Světla svítí a blikají jak mají. Krajčo komunikuje s diváky a svým skákáním a energií se snaží všechny rozhýbat. Někdy se mu to daří méně, někdy více, ale celkově se dá říci, že je úspěšný. Nakonec přichází píseň s asi současným největším hitovým potencionálem „DuDuDuu“ , při které se rozbliká laserová epilepsie z předzačátku vystoupení, už bez textu sponzora v podobě jednotlivých paprsků navozující pocit, jako by se hudba měla zrychlit na úroveń rychlosti světla. Gradace, eufórie, křik a kapela odchází do zákulisí.

To neznamená nic jiného, než že se potlesk ještě stupňuje a fanoušci si vynucují zpět své oblíbené interprety. Ti se nakonec smilovali a vrátili se. Přídavky byly nakonec čtyři, přičemž před písní Rubikon se zpěvák Krajčo přesunul s mikrofonem na místečko před zvukaře, do „centra“ celé haly. Při ní nadšeně zpívá a skáče. Zraky téměř všech jsou upnuty na zpěvákovo osvětlené místo. Není divu, jelikož zbytek kapely je teď jen jakoby jeho „nezajímavým“ doprovodem. Dokonce ani saxofonové sólo Nikose Petrose Kulurise si podle scénáře vystoupení patrně nezaslouží větší pozornost, jelikož jeho výstup není ničím podpořen a pozornost je v této chvíli až téměř uměle směřována ke zpěvákovi … Je to další z „podivných“ okamžiků koncertu.

Nicméně – diváci jsou nadšení a jejich náladu ještě hecuje zvolání do mikrofonu jako „zbořte to tady!“ při třetím přídavku „Cosmoshop“.

Poslední skladba která pak zazní je „Zrcadlení“ , při které se na plátně promítají „závěrečné titulky“ , které mají skutečně klasickou filmovou podobu a dozvídáme se z nich, kdo všechno se na tomto turné podílí. Jakmile dozní poslední akordy a tóny fanoušci zatleskají, poděkují a svižně začínají odcházet, jako by bylo stoprocentně jasné, že už další přídavek nebude. Nemýlili se, avšak jejich jistota byla celkem překvapivá.

Celkově vzato – jednalo se o profesionálně připravené vystoupení, možná až moc, protože se tím vytratil element bezprostřednosti. Tomu takto negativně pomáhalo i to, že Tesla Arena je skutečně veliký prostor, který sice dobře funguje když je zaplněn, jenže naplnit ho,to je celkem problém. Dá se mu předcházet štědrým sponzorem, díky kterému je cena lístku v přijatelných mezích a pomůže i efektně obohatit scénu různými vymoženostmi, jenže to se pak zrcadlí v podivných „náhodách“ ve vystoupení, které se dají nazvat zbytečnou reklamou. A to samo o sobě působí rozporuplně, zvlášť u kapely, která má slušnou fanouškovskou základnu a která by celorepublikové turné jistě dokázala uspořádat i bez toho. Aby ale toto shrnutí nepůsobilo poněkud negativně, kapele Kryštof nelze upřít to, že dokázali pobavit tisíce lidí a vyvolat v nich positivní reakce včetně upřímné radosti a i euforie. Pokud se chtějí při svém koncertování upínat takovýmto „masovým“ směrem, může jim to vycházet i nadále. Ale zatím se zdá, že na to nebudou moci být jen sami o sobě, čemuž i napovídá plné jméno jejich letošní koncertní šňůry …

jan //, www.tesla-arena.cz