4 v 1 - hudební nálož

Datum vydání: 03.12.2010 13:35

Téměř až „festivalový“ nádech měl listopadový čtyřkoncert v TESLA Areně. Čili se nebudu zabývat moc podrobnostmi, jen upřesním, že se jednalo o vystoupení kapel pod záštitou mocného sponzora, který již dříve dopomohl kapelám k jejich vystoupení na rozličných desitnacích.

Díky takové podpoře byly ceny lístku velmi příznivé, což nalákalo opravdu veliké množství lidí. Moc nechybělo a Tesla byla vyprodána.

První, kdo byl na řadě se svým koncertem, byla kapela United Flavour.

United Flavour

Ti začali hrát kolem 18:40. Volba této kapely jako prvních hráčů byla naprosto v pořádku. Pohodové rytmy reggae, dubu a místy i ska se snažily rozhýbat přítomné. A to nejen hudbou samotnou, ale i přímými hláškami zpěvačky Carmen, např. : „jste tady ? neslyším vás ..“ – a podobné. Na to diváci ze začátku reagovali spíše zdrženlivě. Hudba plynula dál v nezměněné náladě, přičemž příjemným zpestřením byla hostující rapující druhá zpěvačka. Spíše se zdálo, že se baví víc hudebníci, než lidé v sále, ale moment upřímného a hlasitého nadšení nastal ve chvíli, kdy sólově (za jemného doprovodu bicích) spustil hráč na perkuse – Standa. Po instrumentální stránce nešlo o nic výjimečného, ale to se nedá říci o výsledném efektu. Nadšené publikum o své radosti z poslechu dalo skutečně hlasitě znát.

Toto byl z pohledu diváků ten nejlepší moment koncertu kapely United Flavour.

Následovalo pak ještě sólo na klávesy, ale to už takové nadšení nevyvolalo. Dále pak zaznělo několik dalších písní, při nichž už se všichni přítomní o něco více rozpohybovali.

Co se ještě k tomuto koncertu dá zmínit, tak to by byla režie, která měla na starost dvě obrazovky umístěné po stranách pódia. Střih videa z kamer, které zabíraly hudebníky, byl zvládnut vskutku slušně a hezky podporoval náladu celé „show“.

Sto zvířat

tuto kapelu asi není nutno představovat. Je totiž neznámější českou SKA formací. Své vystoupení začali písní „Nejkratší cesta“ . Čímž si vysloužili velmi vřelé přijetí a spokojenost ve fanoušcích setrvala (s menším kolísáním) celý koncert.

Hravé klávesy spolu s „dechovou baterií“ – to dodávalo hudbě na hutnosti.a veselosti. I přes někdy poměrně melancholické texty „Přístav domácího štěstí“, které nejsou zas až tak vtomto hudebním stylu časté (minimálně v ČR ).

Písně byly několikrát doplněny přiléhavou projekcí, paříklad při „U nás se dojídá“ z obrazovek zářily úryvky z oblíbených českých komedií, jako Slunce seno jahody, nebo S tebou mě baví svět.

Dokonce byla i jedna skladba ( „Zub“ ) věnována, cituji : „ pro všechny holky a kluky, co se tu dnes rozejdou“ . Což jistě potěšilo nejednu rozvrácenou dvojici …

Dále byly k slyšení např. : „Alice se dala na pití“ ; „Mustr“ ; „Kanál“ … a samozřejmě, „Ty vole, na základní škole“ také nesměla chybět.

Hudebníci dokázali poměrně úspěšně svou dobrou náladu šířit směrem k divákům po celou dobu jejich vystoupení. A tím se jejich koncert s přehledem vzdálil od hodnocení „zbytečný“ , nebo snad „nudný“.

Vypsaná fixa

Druhý headliner, nebo prostě kapela třetí v pořadí? Nechť soudí každý podle sebe. Každopádně, populární český punk-rock spustil něco kolem čtvrt na deset, čímž rozhopsal publikum. A nejen to – vzduchem začaly létat kelímky od piva, patrně nezbytná kulisa, která dokonale připoměla náladu na open-airech … Nicméně – Márdi, Mejla, Mejn a Pítrs hlásají v písni, že „mají co chtějí a že mají dobrou náladu“ ( „Kostel – Biohazard – McDonald“ ) , nacež pokračuje text o soutěži otužilců.

Mezitím si v „kotli“ diváci pohazují s čísi mikinou, téměř jako s pinkacím balónkem. Asi hloupý detail, ale to se prostě moc často nestává ..

Při skladbě „Trampolína“ je vidět, že už tolik lidí neskáče, ovšem u pódia je nálada beze změny. Zmíňená píseň však překvapuje post-rockovými postupy, což je příjemná změna.

U „Antidepresivní rybičy“ opět nálada stoupá a halou se nese „sborový“ zpěv publika.

V podobném duchu se nese i zbytek koncertu, až ke čtyřem přídavkům. Na úplném konci Márdi skáče z pódia a nechá se plout na rukou diváků, kteří ho po chvilce dopraví zpět na ono pódium. Tam pak ještě předvede několik kaskadérských skoků na podlahu. Punk. V celku zábavný konec, a vlastně i celé předchozí dění.

Lasery

V přestávce před posledními účinkujícími dochází na „bonus“ večera – laserovou show. Ta začíná za zvuku reprodukované hudby, konkrétně píseň od Coldplay.

Je poměrně složité popsat, co se přesně děje. Buďto by to byl popis příliš epický a poetický (inferno v rychlosti světla), nebo technicky strohý (barevné přímky a kružnice, přes sebe).

Radeji tedy k finálnímu dění, zahraniční kapela :

Horkýže slíže

Důvtipní slovenští „rokeři/pankáči“ se rozjeli za zvuků písně „Brďokoky“ . Zpěvák Kuko byl oblečen do pohodového hippie stylu, ale i tak bylo celkové vyznění vystupování celké kapely energické.

Kytarysta Sabotér svým pobíháním zpestřoval už tak celkem zjímavé dění na pódiu a jeho červená kštice zas doplňovala podpůrné světelné efekty.

Z písní si Horkýže vybrali spoustu líbivých hitovek, na které slyšela většina lidí. Byly to, namátkou – Jogín, Maštal, Logická hádanka, Frankie Doparoma, Šanghaj kola, Silný refrén a další …

Klasicky písně zněly někdy více do punku, někdy více připomínaly HardCore, nebo dokonce avantgardu. To vše hráno s nadhledem nad vším zmíněným, bez nějaké přehnané vážnosti.

O tomto přístupu hezky vypovídala chvíle, kdy kapela spojila Arnoštka (z českého filmu Kouř) se skupinou Pražský výběr, načež se přesunuli k housové hudbě, konkrétně k Real 2 Real – od kterých si vypůjčili na předělání píseň „I like to move it“ .

Jak moc pozměněný text „I like to hulit hulit“ odpovídá náladě v které Horkýže Slíže tvoří svou hudbu, o tom můžeme spekulovat …

Na úplný závěr se pak nesl v duchu Hip-Hopu a RnB . Přičemž písní RnB song vše v dobrém skončilo.

Závěrem

Čtyři kapely za jednu noc. Nápad dobrý, ale v nastavené stopáži, poněkud vyčerpávající. Což tedy neznamená, že by snad kvalita nějak prudce klesala, ale spíše vnímání přítomných se s postupujícími hodinami lyšilo a spíše čím dál tím víc mlžilo. Vypsaná fixa si ještě užila řvoucího davu, tak nějak ještě při síle, ale u posledních umělců – Horkýže Slíže, už byla patrná unavenost přítomných fanoušků.

Nicméně hodnocení zážitků z hudby určitě, u nejméně nadpoloviční většiny platících, bylo více (ne-li jenom) positivní.

Jan